Pozvánka na třídní schůzky - zamyšlení ředitele školy

Vážení rodiče,

obracím se na vás dnes, před třídními schůzkami s malým proslovem, který vyplynul z jednání na klasifikační konferenci naší školy. Probírali jsme vážné skutečnosti, které registrujeme stále častěji na naší škole a jsou dle nás odrazem i situace ve společnosti. Problémy budou diskutovány na třídních schůzkách, které nebudou konzultační, ale rozhodli jsme se pro společnou formu, abychom vás na problémy upozornili a požádali o součinnost při jejich řešení.

Současným trendem při výchově mladé generace (a nejen té školní) je fakt, že tato začíná uhýbat při řešení problémů, které se v životě vyskytnou. Jak jinak pojmenovat skutečnosti, které zaznamenáváme ve škole? Výsledkem řešení jsou postupy, které budou pro žáky a jejich budoucí život mít velmi vážné dopady. Problém se jmenuje záškoláctví, skryté záškoláctví, ztráta snahy o dosažení dobrých výsledků, rezignace na jakoukoliv snahu o vymyšlení řešení, které by je stály nějakou námahu a zvyšující se agresivita všude kolem nás.

Měli jsme na škole takovou férovou domluvu, že větší písemky byly dětem hlášeny dopředu, aby se na ně mohl každý připravit a být úspěšný. A co se v poslední době stávalo? V den písemek velmi vysoká absence, náhlé nevolnosti a nemoci, které rychle další den pominuly. Od rodičů samozřejmě omluveny, protože kdo by nenechal doma dítě s bolestmi břicha a hlavy? Prošlo to jednou, podruhé, ale potřetí už jsme se rozhodli, že písemky hlásit dopředu nebudeme. A krátkodobé absence vystřídaly ty dlouhodobé, týdenní, které už by měly být omluveny do třetího dne učiteli (ať už rodičem nebo lékařem). A to je v poslední době trend, který nás trápí a který budeme muset řešit hlášením na OSPOD, neboť máme celou řadu rodičů, kteří toto nedělají. A hodiny mimo školu narůstají. A stávají se normálem, který je rodiči tolerován, omlouván a děti si zvykají, že nemusí plnit své povinnosti. A čím víc jsou doma, tím méně umí a tím více se škole vyhýbají a rodiče jim bez lékařských prohlídek tuto absenci omlouvají. V situaci, kdy má dítě 25 a víc neomluvených hodin, hlásí škola situaci OSPOD, protože je evidentní, že se jedná o ohrožené dítě, kterému je potřeba pomoci vrátit se ke vzdělávání.  Postupy OSPODU mohou mít až velmi vážné finanční důsledky pro rodiny krátkodobě i dlouhodobě.

Dalším problémem je nevyužívání možností, které učitelé nabízejí v oblasti doučování, přezkušování, referátů a jiných cest, kterými žák může projevit snahu o řešení své klasifikační situace. Převládá pasivita, mávnutí rukou nad známkami a tím pádem vyrušování při hodině a znemožňování ostatním kvalitně vnímat přednášenou látku. Při napomenutí argumentují dotyční jedinci, že stejně nemají představu o budoucnosti, že učňák stačí a rodičům je to jedno, protože je nekontrolují. Je to pravda? Skutečně velké části rodičů nezáleží, jak jejich dítě prospívá? Že má v každé třídě několik žáků i čtyři nebo pět pětek na vysvědčení už teď ve třičtvrtěletí? Kdy by to tak chtěli dotáhnout na lepší? Posledních 14 dnů školy? Jestli vůbec? A když pominu fakt, že se budou těžko hlásit na lepší školy, tak co se tímto naučí? Že nemusí kvalitně pracovat? Že se nemusí do budoucí práce připravovat? Pravdou je, že se v posledních několika letech vyskytla pro mne šokující skutečnost – vycházející žák (žákyně) si nevybral žádný obor na studium a prý půjde hned na „pracák“….že to mamce nevadí…. Tak to je mi těchto žáků líto. Vlastně není. Každý je svého štěstí strůjcem.

Posledním mým upozorněním je fakt, že se zvyšuje agresivita, nesnášenlivost a zlo u některých jedinců. Většinou jsou to žáci, kteří mají v sobě pevně zasazené vědomí, že vše musí oplatit (omluva a odpuštění je pohana) a svoje vidění sám sebe, že on může dělat vše: provokuje, nadává, shazuje věci a další „drobnosti“, které vyprovokují reakci a tím narušují pohodu ve škole. A ještě větším smutkem pro nás učitele je, že když tyto žáky řešíme s rodiči, tak tito většinou slepě své dítě brání a vidí zlo u nás ve škole. Se školou pak vedou tichou válku, a že o učitelích nemluví pěkně ani před dítětem je jasné. S tím souvisí ztráta naší autority, která ještě dítěti zbývala…

Vážení rodiče, nechci moralizovat, ani vás nijak napomínat či urážet….Jen jsem pod dojmem naší porady chtěl říci, že u většiny žáků je ještě naděje a všechno se dá ještě zachránit, ale k tomu potřebujeme vaši pomoc..Jsem už starší muž a věřte, že vím, o čem píšu. Tak držím palce a teď je na vás, jak tento můj text přijmete.

Děkuji za jeho dočtení a držím palce všem lidem a dětem dobré vůle.